Popis správního území obce Dlouhá Loučka

---

Dlouhá Loučka je obec ležící v okrese Olomouc v Olomouckém kraji. Ve vzdálenosti 7 km jihozápadně leží město a obec s rozšířenou působností Uničov, 13 km jižně pak město Šternberk, 14 km severovýchodně město Rýmařov a 15 km jihozápadně město Litovel.

Obec Dlouhá Loučka, 1. máje 116, 783 86 Dlouhá Loučka

Tel: 585 037 054

web: www.dlouhaloucka.cz ; starosta@dlouhaloucka.cz

GIS Střed obce Dlouhá Loučka:                   49°48′59″ s. š., 17°10′47″ v. d.

Nadmořská výška:                                        268 m n. m.     výškový systém výškopisných údajů :     Balt po vyrovnání (Balt p.v.).

Místní části obce: Dlouhá Loučka, Valšův Důl, Horní Dlouhá Loučka, Křivá, Plinkout

Rozloha katastrálního území je 2 657 ha

Počet obyvatel obce je 1 980, z toho:

• děti do 14 - ti let                      325

• ekonomicky aktivní               1 355

• ekonomicky neaktivní              300

Zásobování vodou a energiemi:

• pitná voda – v oblasti zásobování vodou je řešené území součástí skupinového vodovodu - Olomouc - Prostějov. Hlavní vodovodní přivaděč Uničov - přes k.ú. Horní Sukolom - k.ú. Dlouhá Loučka a provozuje jej obec Dlouhá Loučka. V obci je vybudována veřejná kanalizace a ČOV.
• zemní plyn - obec je plynofikovaná.
• el. energie - obec je zásobována elektrickou energií z venkovního vedení VN 22 kV

Dlouhá Loučka – regionální informační servis

Řešeným územím prochází silnice II/449 (Uničov – Dlouhá Loučka - Rýmařov).

Řešeným územím prochází telekomunikační kabely s přesahem na k.ú.Uničov a k.ú. Paseka a Šumvald.

Povodní ohrožované památky a sakrální stavby

• Barokní kamenný most - Svatojánský most - ev.č. 4491-1

• kostel sv. Bartoloměje

• kaple sv. Josefa

• socha sv. Jana Nepomuckého

• sloup p. Marie

• tvrz

• park u zámku a jeho zdi

---

Mapa rozložení podnikatelských aktivit v obci Dlouhá Loučka.

V obci Dlouhá Loučka je 58 firem, mapa ukazuje rozložení těchto firem v obci. Barva odpovídá počtu firem, které sídlí na daném místě v obci.

V areálu bývalého ZD sídlí fa ATRO Rýmařov s.r.o - lesnická a zahradnická činnost

Plinkout

je místní částí obce Dlouhá Loučka leží severně od Dlouhé Loučky, vzdušnou čarou asi 3,2 km, v Plinkoutské pahorkatině. Mírně se svažuje (přibližně v severojižním směru), s průměrnou nadmořskou výškou 300 m. Obcí protéká Plinkoutský potok s velmi malým průtokem – v suchých létech téměř vysychá.

PLINKOUT v r. 1869 -1880 byla obec v okresu Litovel, v r. 1890 -1900 pod názvem Plynkout obec v okr. Litovel, v r. 1910 -1950 obec v okr. Šternberk, od r. 1961 část obce Dlouhá Loučka v okr. Olomouc

Plinkout náležel v polovině 14. století k šumvaldskému panství a všechny vesnice náležející rodu pánů ze Šumvaldu byly české.

Těžba železné rudy v Plinkoutě za třicetileté války téměř zanikla, v provozu zůstalo jen 19 dolů. Na sovineckém panství celkem úspěšně hospodařil Řád německých rytířů, který překonal všechny potíže a stal se prestižní organizací. Po třicetileté válce obyvatelstvo trpělo pod nevolnictvím a bylo sužováno neúměrnými robotními povinnostmi. V kraji docházelo k častým projevům lidové nespokojenosti jak na úsovském tak i na sovineckém panství. Proti vzbouřeným poddaným muselo zasahovat i vojsko. Na sovineckém panství se vzbouření roku 1734 zúčastnily obce Plinkout, Paseka, Karlov a Horní i Dolní Sukolom.

Obec Plinkout měla svoji pečet prokazatelně v roce 1749. Na otisku kruhového tvaru o průměru 25 mm je na ní zobrazen horník držící v pravé ruce dvě kladívka, v levé ruce špičák nesený přes rameno.

Od roku 1774 jsou doly v Plinkoutě úplně opuštěny. Po ukončení důlní těžby a uzavření dolů byl Plinkout čistě zemědělskou obcí. Památkou na dolování zůstal obci motiv z pečeti s vyobrazením hornického kladívka (např. na kříži u kaple). Stejně jako jakákoliv jiná lidská činnost zanechává i těžba nesmazatelné stopy v krajině. Těžba je poměrně invazivní zásah do krajiny a jeho pozůstatky jsou viditelné i po několika staletích. V katastru obce Plinkout se nachází nejvíce pozůstatků po těžbě kovů z celé bývalé hornické oblasti. Je zmapováno několik šachet, zasypaných ústí štol, přístupových a dnes již nevyužívaných komunikací a hald hlušiny. Některá důlní díla středověká a novověká, která byla zachována v podobě zasypaných šachet a ústí štol, se nacházejí v lesním porostu a pomalu mizejících haldách hlušiny. Všechna byla z bezpečnostních důvodů odborně zastřelena.

Napoleonské války 1798 - 1815 se Plinkouta dotkly nepřímo. Po prohrané bitvě u Slavkova 2. prosince 1805, byl v zámku v Horní Dlouhé Loučce zřízen hlavní lazaret pro raněné ruské vojáky, kteří asi přinesli nákazu tyfu, na který zemřelo několik stovek těchto vojáků a ti byli v podvečerních hodinách odváženi a pohřbeni do společného hrobu v kopci pod Křivou při polní cestě z Horní Dlouhé Loučky do Plinkouta. Také v Plinkoutě zemřely na tyf asi tři desítky obyvatel.

Severně od Plinkouta je nad svahem u polní cesty ukryta stavba čtyřhranné boží muky ze začátku 19. století. V horní části obce (mezi č. 80 a č. 26) u mostu přes potůček. Kamenný sokl pomníčku byl zlikvidován při budování horní požární nádrže v roce 1972.

V obci nebyl kostel ani kaple, ale byla zde zvonice.

Rozšířeným zdrojem obživy obyvatel bylo také tkalcovství, které se v obci provozovalo ještě roku 1880. Plinkout byl přifařen ke kostelu sv. Bartoloměje v Dolní Dlouhé Loučce.

V roce 1889 byl založen dobrovolný hasičský sbor Gründung der freiwilligen Feuerwehr.

Po reorganizaci veřejné správy byla Morava v roce 1908 správně rozčleněna na města s vlastním statutem, tj. vydělená z území běžných okresů. Plinkout byl na vlastní žádost vyňat z politického okresu Litovel (českého) a začleněn do (německého) politického okresu Šternberk. V 1919 byla dokončena elektrifikace Plinkouta. Elektrický proud se přiváděl z vodní elektrárny Huberta Plháka v Háji u Mohelnice.

Křivá

Místní část obce: Dlouhá Loučka, kraj: Olomoucký, okres: Olomouc, správní obvod: Uničov

GPS souřadnice: 49.836275N, 17.199218E

Křivá je obcí, místní částí nebo osadou spadající pod obec s pověřeným obecním úřadem Dlouhá Loučka, která leží cca 4.2 km severně od centra Dlouhé Loučky.

Valšův Důl

Valšův Důl je jednou z osad, které v minulých staletích prosperovaly díky těžbě nerostů. Tak jak se štoly zavíraly a zvláště pak odchodem německých osadníků po 2. světové válce zdejší venkov pustl. Dnes ve Valšově Dole žije jen pár poválečných starousedlíků, jako je třeba rodina Miroslava Krále. Teď důchodce, dříve lesník, tu našel klid k životu a především zajímavou přírodu. Pozorováním života v lesích se stal uznávaným ornitologem a nadšeným fotografem zdejšího kraje.

Část je známá bývalou pilou a papírnou, na jejímž papíře se tiskla první Babička Boženy Němcové. V současné době zde žije 43 obyvatel, z toho 10 dětí a 19 lidí v důchodovém věku. Jeho hluboké údolí je vstupní branou do Jeseníků.

Osada Valšův (Valšovský) Důl, známá dříve jako Valšovský Žleb.

Zvláštností této lokality souvisí s minulostí poměrně nedávnou. Při reorganizaci správních celků na počátku tisíciletí došlo k jejímu rozdělení na dvě části spadající k různým krajům, na severnější a menší Valšův Důl, přináležející ke kraji Moravskoslezskému, a jižnější, větší Valšovský Důl, spadající již do kraje Olomouckého. Valšův Důl se stal místní částí Jiříkova, Valšovský Důl je jednou z ulic Dlouhé Loučky.
Paradox, který přineslo dělení na kraje, však nepřitahuje tolik pozornosti, působí leda mírný zmatek motoristům, kteří překračují krajskou hranici, aniž by prakticky opustili roztroušenou zástavbu. Mnohem více pozornosti vzbudila nedávná oprava zdejší komunikace II/449, důležité spojnice Rýmařova a Hané. Díky rozsáhlé rekonstrukci za více než 70 milionů Kč, spolufinancované EU, se tvář osady podél silnice markantně změnila. Jedním z argumentů pro tak velký zásah bylo vedle zvýšení bezpečnosti intenzivního silničního provozu také úsilí o zlepšení dostupnosti této rekreační oblasti. Valšovský Důl je totiž důležitou křižovatkou turistických cest na Sovinec a na Rešovské vodopády a svou polohou v romantickém údolí na soutoku Oslavy a Huntavy má sám o sobě velké kouzlo.

Valšovský Důl nemá dominantní sakrální stavbu - kostel či kapli. I v minulosti se tu vyskytovaly pouze drobné církevní památky. To svědčí o tom, že osada vždy bývala velmi malá a nepočetně obydlená, mnohdy jen rázu samoty, a přimknutá k jinému sídlišti, k Dlouhé Loučce nebo k Sovinci. První záznam o její existenci pochází již z roku 1264, kdy se v listině biskupa Bruna uvádí spolu s osadami Býkovice a Jiříkovice také Volšov (Olšov - dle řeky Olšavy, nynější Oslavy). V roce 1492 se Walssow uvádí jako součást sovineckého panství. Na počátku 16. století však zanikl, čeští osadníci odešli na Zábřežsko a teprve v roce 1771 se znovu objevuje zmínka o samotě Walschendorf. Další varianty názvu: 1771 Walschendorfium, 1779 Walschengrund, 1798 Walschendorfer Grund při Horní Dlouhé Loučce, 1893 Wälschgrund, 1906 Walchendorfer Grund při Sovinci, 1924-45 Eulenburger Wälschgrund, po roce 1945 Valšovský Důl a Valšovský Žleb. Název se odráží taktéž v místních názvech tratí a neosídlených lokalit, např. údolí Walschendorferthal (1609) či louka na Walssowie (1574).

Architektonickou památku přesto nabízí, podobně jako ve Valšově je však rázu průmyslového. O historii zdejší papírny a také o drobných sakrálních stavbách Valšovského Dolu vědělo celé okolí.
„Na začátku dlouhého údolí, vedoucího z Dlouhé Loučky do Rýmařova, stojí nad soutokem řek (Oslavy a Huntavy) skupina domů a starých továrních objektů. Budovy tvoří osadu, rozdělenou nyní hranicí okresu a kraje na dvě části. Jméno Valšovský Žleb, nebo také Valšovský Důl, pochází od původní středověké vesnice Valšov, která se zde připomíná od roku 1320 do roku 1545, kdy je již zmiňována jako pustá ves. V 16. století je v kupních smlouvách zmíněn pstruhový potok ve Valšově, louka na dole Valšovském a pila ve Valšově.
Vesnice v údolí byla založena u staré spojovací stezky z Rýmařova přes Rešov do Olomouce. Stará středověká cesta je dodnes zachovaná v úseku několika kilometrů v hlubokém zářezu ve skále směrem k Rešovu. V okolí bylo několik dalších osad, které v minulosti zanikly. Na začátku údolí to byla vesnice Tašnov, nad ní v lese směrem k (hradu) Sovinci stará vesnice Bradlov a v údolí pod Těchanovem osada Čechov.
V blízkých horách Nízkého Jeseníku byly doly na stříbro a železnou rudu. Ruda se zpracovávala ve valšovských hamrech a hutích. Je zde připomínána stříbrná huť pod Špicberkem, což je dnes vrch Ostrý, a v roce 1582 hamr s hutí dýmačkou a drátovnou. Voda poháněla také mlýn a olejárnu. Významné průmyslové podniky v blízkosti hradu Sovince sloužily jako důležitá hospodářská základna panství.
V roce 1689 je uváděno, že jsou ve Valšovském Dole spálena těla nebožtíků podezřelých z vampýrismu. Lidé, kteří byli takto obviněni, byli po smrti spáleni, jejich těla byla probodena špičatým kůlem nebo jim byla dodatečně odseknuta hlava. Mělo se tím zabránit tomu, aby škodili živým tím, že jim budou v noci sát krev.
Na začátku 17. století z bývalého hamru vzniká ruční papírna, která využívá vodní náhony k pohonu stoupy na drcení starých hadrů, jež byly hlavní surovinou k výrobě papíru. První doložený filigrán sovinecké papírny pochází z roku 1612. V roce 1680 se Jakub Weiss stává jediným majitelem papírny a zakládá papírnický rod Weissů, který zde funguje jako rodová papírna po dobu 243 let.
Jeho potomek Ignác Weiss buduje v 19. století moderní podnik, ve kterém od roku 1838 pracuje první papírenský stroj na Moravě. V polovině 19. století v údolí vzniká komplex továren na vodní pohon, později i s parními stroji. V údolí Huntavy se v roce 1903 staví náhon na vodní kolo o průměru 12 metrů, jež je největší na Moravě. Kvalitní papír z Weissovy továrny se odtud vyvážel do Ameriky, Ruska i na Balkán. Vyhledávaný byl hlavně jemný cigaretový papír. Budovy papírny doplňovaly v první polovině 20. století další podniky, jako parketárna, pila, mlýn a známý byl rovněž zdejší lom na stavební kámen. Tovární objekty a domy doplňovaly zahrady, skleníky, osada měla vlastní okrasný park s fontánou a dům se zvonicí. Objekty továren doplňovaly sluneční hodiny na stěně s malířskou výzdobou, plastiky koní na budově stájí a plastika Panny Marie s Ježíškem na vile.
K drobným památkám Valšovského Dolu patřila také zděná kaplička z 19. století s oltářem sloužícím na procesí Božího těla. Strop kaple byl vymalován modrou barvou se stříbrnými hvězdami. Nedaleko odtud, na křižovatce, stával ještě na začátku 70. let dvacátého století dřevěný kříž s ukřižováním Krista na plechu. Významnou památkou býval také pěkný kamenný kříž s ukřižovaným Kristem před vjezdem do papírny. Všechny památky bohužel zmizely po vystěhování obyvatel německé národnosti necitlivostí nových obyvatel.
Údolí bývalo místem práce po staletí, od konce 19. století i místem zábavy. Byly zde výletní hostince s tanečním sálem a kuželnou, jejich tradici převzala dnes malá hospůdka v budově bývalé papírny.
Dnes je přes osadu vybudován nový silniční průtah s novými mosty. Místo nad soutokem řek Huntavy a Oslavy je významným východiskem k výletům do přírody na Rešovské vodopády a na hrad Sovinec. Celé okolí je součástí Sovineckého přírodního parku, který je oázou klidu a odpočinku. Zapomenuté příběhy ze Sovineckého panství jsou ukryty na starých listinách, vyrobených zdejšími mistry papírníky, kteří byli skvělí umělci a také hospodáři.